... a neb práce s podklady
Než se pustíte do práce je potřeba se seznámit s podklady. To platí v jakémkoliv oboru, nejen u kitařů. Našel jsem článek od Miroslava Hlobila v PKR č. 40/95, kde popisuje co vše je zapotřebí zjistit než se začne se stavbou modelu. Byl jsem uchvácen už jen tím jak je napsaný - doporučuji
autor článku: Miroslav Hlobil
zdroj: PKR č. 40/95
Každý z nás kitařů tuto situaci zná velmi doře, z vlastní zkušeností.
Za těžce ušetřený, či dobře zatajený peníz koupíme dlouho vysněnou stavebnici letadla a v třesoucích se rukou ji doneseme domů (to v lepším případě, jsou mezi námi i nedočkavci rozbalující ji už v dopravním prostředku cestou).
Doma se uklidíme do svého koutku a s nepřítomným výrazem v očích vysypeme ony kouzelné plastikové kousky z krabičky nebo sáčku a úplně v tranzu se jimi chvíly kocháme. Ostatní části stavebnice také vypadnuvší z krabičky, obtisky a zejména stavební návod zůstanou nepovšimnuty, někdy i zapomenuty.
Varování, že zde se stala první velká chyba je naprosto zbytečné.
Člověk, a modelář - kitař zvláště, je tvor v podstatě nepoučitelný, takže každý z nás tuto chybu udělal a ani ti, kteří právě teď, nebo v blízké budoucnosti rozbalí svůj první model se jí nevyhnou. A je to vlastně dobře, protože první kit postavený nedočkavě bez znalosti věci nás uspokojí spíše méně než více.
Čím menší bude naše uspokojení tím větší bude snaha dopátrat se chyb a omylů.
Ta nás bezpochyby vrátí zpět na zem, kde najdeme odložený návod. Zjistíme, že jsme tu a tam něco neudělali správně, něco opoměli, či zvolili nesprávný postup. A to je ta chvíle, kdy se zrodil kitař-sběratel (nemám nyní na mysli, jiný pejorativní význam tohoto slova, to až později).
Ne nadarmo tvrdí jedno z pravidel Murphyho zákonů, "Nevíte-li jak dále, přečtěte si návod!" V našem případě jsou ve stavebnicích pracovní návody více, či méně srozumitelně nakresleny, někdy i dokonce popsány.
Zahloubáme se tedy do návodu, naší představivosti může pomoci i setavení plastikových dílů tzv. "na sucho", zatím bez lepení. Získáme tím jistý prostorový pohled, napomáhající pozdějším pracem. Stavební návod je však jen tím nejzákladnějším podkladem s nímž vystačíme jen u několika prvních modelů.
Vývoj modeláře-sběratele bude dále jistojistě směřovat k hledání jiných stavebních podkladů. Těmi se nejspíše stanou různé podrobné plánky a výkresy letadel, později už v příslušném měřítku změnšení, "rentgenové" kresby a dobové fotografie. nezbytně se tak dostaneme k literatuře s monografickými popisy jednotlivých strojů, se vzpomínkami pilotů a konstruktérů.
Nejdůležitější však budou plány, protože však jen velmi zřítka získáme ty prvotní, tedy tovární výkresy, musíme k těm ostatním přistupovat s nadhledem. Obvykle se nám do rukou dostanou plány v jistém konkrétním měřítku, to bývá uvedeno jako poměrové pravítko u spodního okraje. Jeden dílek tohoto měřítka znamená u skutečného stroje délku 1 metru.
Na našem plánu bude námi žádaný letoun narýsován v několika pohledech - nahoře bývá většinou levý bokorys, to je pohled z levého boku (ve směru letu), dále pak půdorys, což je zase pohled na letadlo z ptačí perspektivy, tedy shora. Někdy bývá půdorys dělen tak, že jeho jedna polovina znázorňuje pohled shora, druhá pak pohled zespodu. U takto koncipovaného plánu je nutná obezřetnost, jde totiž o dva podledy, ale pouze na jednu polovinu letadla, přičemž ta druhá není kreslena vůbec. letadla jsou sice symetrická podle podélní osy, ale jen někdy, vstupy vzduchu pro motorový kompresor, stejně jako vstupy k chladičům, anténní stožárky ba i okna bývají často jen na jedné z obou polovin trupu. Máte-li na půdorysu právě tu druhou polovinu letadla, nic se o těchto dílech nedovíte a naopak. Plán obvykle doplňuje pohled čelní, ten je neobyčejně důležitý, protože znázorňuje vzepětí křídla, vzájemnou polohu ocasních ploch, rozteč a sklon podvozku, umístění závěsníků, antén apod. - tedy všechno čemu se s velkým důrazem říká geometrie modelu.
Některé podrobnější plánky mají narýsován i druhý bokorys, pohled zespodu i od ocasních ploch, někdy nechybí ani příčné řezy trupem, či profily nosných ploch.
Obecně můžeme tedy plány rozdělit na podrobné a pouze situační (jsou ve velkém zmenšení, tak zvané mušky), použitelné a k ničemu, to jsou takové které bývají přecpány informacemi, podrobnostmi a detaily, takže se stávají pro netechniky vzdělaného modeláře nečitelnými. Výkresy a plánky, byť ze světoznámých časopisů a od renomovaných autorů, nemusí a ani nebudou bez chyb. Vsadím se, že seženete-li si pět plánů stejné verze tak známého letadla jako je Spitfire, z pěti různých zdrojů, nebudou se stoprocentně shodovat ani dva z nich. Nebudou to jen obrysové křivky a úhly, ale sem tam i nějaký potahový panel, či krytka, budou jinde. Děláme-li si z časopisů vlastní kopie, musíme počítat s tím, že i ty nejpřesnější kopírovací přístroje, mírně směrem k okrajům, reprodukovaný obraz natáhnou, a kažkou další kopii z kopie se chyba úměrně zvětšuje. Proto jsou pro nás velmi důležité hlavní rozměry, délka trupu a rozpětí křídla, skutečné předlohy našeho modelu. Přepočteme si je do požadovaného měřítka a srovnáme si s nimi nejen výkres, ale samozřejmě i stavebnici. Z pravděpodobností, hraničící s jistotou, najdeme na kterémkoliv kitu nějaký ten milimetr přebývající nebo naopak chybějící.
Nezoufejme a nevrhejme se ihned na model s pilkou a nožem! Mnohem důležitější než na desetinu milimetru přesné rozměry, je vzájemný proporcionální poměr jeho hlavní části - trupu, křídla, ocasních ploch, motrů apod.Nakonec, mnohdy se publikace neshodují ani v hlavních technických datech letadel.
Z předchozích řádek vyplývá, že nám zbývají k věření fotografie. Avšak ouha, ani zde nás nic dobrého nečeká, fotografii na kterých budou nezkreslené tvary letounu mnoho neseženeme. Ideální budou oficiální snímky pořízené ve výrobním závodě, nebo při předávání stroje, vyznačující se polohou fotoaparátu kolmou k podélné ose letadla, u kterého bývá poměrná tyč- trasírka k porovnání rozměrů. Častěji se setkáme se snímky pořízenými z jiných úhlů a tudíž k našim účelům nevhodných.
U fotografiích moderních letadel panoramatickými objektivy může dojít i k výraznému zkreslení tvarů. Bohatství, můžeme pro naši práci se stavebnicemi z fotografií vytěžit jsou snímky různých detailů. Protože ani fotografiím nemůžeme bezvýhradně věřit, nezbývá nám než se spolehnout na vlastní úsudek, založený na lety prověřené zkušenosti. Chybí-li nám tato, neostýchejme se obrátit o radu k někomu zkušenějšímu.
Myslím, že nebudete odmítnuti, neboť kdo z mužů, žen je v oboru stále ještě nedostatek bohužel, se rád a často nepochlubí svými znalostmi. Právě v této oblasti měly nezastupitelnou úlohu modelářské kluby v současnosti spíše živořící.
Shrneme-li vše řečené, můžeme v evoluci kitaře-sběratele vysledovat několik etap. V první fázi postačí ke stavbě modelu, jen tak z krabičky, pouze stavební návod, v následující, když se odvážíme udělat na stavebnici jednoduché, nebo později i složitější úpravy, můžeme spotřebu podkladů vážit na kila. I tady platí jedno pravidlo, "že méně bývá mnohdy více", to znamená důkladně zhodnotit své schopnosti a možnosti, protože teoreticky ve své vlastní představivosti si troufneme i na velké věci při jejichž manuální realizaci můžeme narazit. Tato etapa může být u jednotlivců různě dlouhá, zdá se však, že jistém okamžiku se všichni vrátíme zpět k modelům tzv. z krabičky, byť perfetně postavených s rutinou posvěcenou věkem.
Je to však vývoj veskrze pozitivní, přerůstající v opravdový zájem a skutečná letadla, jejich historii a lidmi kolem nich. Je to opravdový koníček, nebo abych byl dnešní - hobby.